Přítomná práce je, snad,
Zdůraznění v citátech je původní, není-li uvedeno jinak.
Tento nedostatek zdaleka není českým specifikem, nýbrž postihuje i další evropské země, zejména země bez kolonialistické minulosti. Zvláštní zkušenosti to můžeme potvrdit o Německu, kde lze však zároveň pozorovat změny v povědomí filosofu o africké filosofii po vydání populárně naučné knihy Heinze Kimmerleho, Philosophie in Afrika - afrikanische Philosophie. Annáherungen an einen interkul-turellen Philosophiebegriff, Edition Qumran im Campus Verlag,
8
prvním předstupněm k práci, která by jednou mohla tuto mezeru vyplnit.
V české literatuře najde čtenář informací o africké filosofii žalostně málo. Snad jedinou ucelenější zmínku o africké filosofii, která nicméně před zhruba třemi a půl lety podnítila zájem autorky o toto téma a byla ve skutečnosti velmi dobrým prvním vodítkem v hledání dalších děl, lze najít pod titulkem „Africká filozofie" v knize, která čtivou formou přibližuje africkou kulturu - hudbu, tanec, myšlení, literaturu, výtvarné umění -, Safari za africkou kulturou2. Na necelých třech stranách autoři zmiňují jména „nestorů" africké filosofie: Placide Tempels, Alexis Ka-game. Paulin Hountondji, Marcien Towa, a některých dalších učenců. Najdeme zde i jména hlavních děl těchto vzdělanců, jejichž stručná charakteristika sice nevystihuje dost dobře jejich skutečný obsah, avšak už sám faktografický údaj o autorovi, názvu díla a roku vydání je užitečný.
Další český pramen představují úryvky z knih Vincenta Y. Mudimbeho The Invention of Africa a The Idea of Africa
Frankfurt/Main. New York 1991, v níž autor čtivou formou referuje o své cestě po Africe a v koláži deníkových záznamů, poznámek, úryvků z africké poezie a stručných pojednání filosofických problémů seznamuje čtenáře s aktuálními tématy filosofie v Africe. Kniha vychází z perspektivy německého filosofa objevujícího africkou filosofii, a je proto terminologicky a myšlenkově dobře dostupná čtenáři vyrostlému v tradici německé filosofie. Jakkoli často haněná pro svou povrchnost, dosáhla tato kniha zřejmě poměrně široké odborné filosofické publikum a zformovala pojem, který si němečtí intelektuálové, neodborníci na africkou filosofii, o africké filosofii vytvořili.
Labels: filosofie
Africká filosofie v Čechách
Charakter této práce se odvozuje především z jejího kontextu na našem území. Nejen že neexistuje žádná podrobnější literatura na téma africké filosofie v češtině, ale v Čechách nejsou dostupné ani cizojazyčné prameny. V českých knihovnách lze nalézt poskrovnu děl se zaměřením na africkou filosofii vydaných v šedesátých letech a dříve, díla vydaná později jsou krajně ojedinělá. Vytvořit si adekvátní obrázek o dění na poli africké filosofie je kvůli těmto nedostatkům zhola nemožné. Na rozdíl od „indické filosofie" nebo „čínské filosofie", při nichž se i laikovi vybaví alespoň několik exotických slov a jistý dojem o jejich obsahu, v obecném povědomí „africká filosofie" zcela chybí a i mnozí odborníci jak na filosofii, tak i na afrikanistiku mívají problémy představit si pod tímto pojmem něco konkrétního, určité téma, jméno nebo dějinnou situaci. Zcela chybí jakási základní publikace, která by alespoň ohraničila prostor, v němž se pohybujeme, hovoříme-li o „africké filosofii"1.
Labels: filosofie
předmluva
Tato práce nabízí stručný přehled problematiky africké filosofie. Africká filosofie jako obor se ustavila v druhé polovině 20. století, ačkoli se některé její problémy odvozují z myšlenkových a politických proudů předchozích desetiletí a staletí: problém samotné existence a vymezení africké filosofie, který je dosud ústředním tématem diskuze filosofu, představoval palčivou otázku po lidství Afričanů, potažmo černochů vůbec, protože filosofie je tradičně pokládána za nejvyšší zisk lidstva a schopnost filosofovat je znak lidství - upírat některým národům filosofii se pak rovná upírání jim lidství.
Cíl práce je seznámit českého čtenáře se stávající tradicí africké filosofie, vzhledem k obecné nedostupnosti děl o africké filosofii na našem území jde zejména o umožnění prvního kontaktu s některými základními jmény a díly. V práci budeme postupovat podle členění africké filosofie navržené keňským filosofem Henrym Oderou Orukou. V africké filosofii se vydělují čtyři základní trendy: „etnofilosofie", politická filosofie, tradiční filosofie a „profesionální" filosofie.
V závěru se zamyslíme nad výhledy africké filosofie, nad nejdůležitějšími úkoly, před kterými africká filosofie stojí, a nad metodami, které by mohly vést k jejich splnění.
Labels: filosofie
Jihoafrická bojová vozidla
Marmon-Herrington
Mk II: Byly objednány British War Office a používány v Západní poušti od roku 1941 do konce tuniského tažení. U některých byla provedena polní modifikace, byla sejmuta věž a namontován polní kanón. Byly používány italské 20 mm a 47 mm Breda, německé 37 mm a 28/20 mm a francouzský 25 mm. Další verze bylo dělostřelecké pozorovací vozidlo, ambulance, velitelské vozidlo, montážní vozidlo a RAF styčné vozidlo s protiletadlovým kulometem Lewis ve věži a rádiovou anténou.
Africká mamba
A Hmi7 E A
Africká mamba na naší louce,
Hmi7 E A
ve stínu Jumba tiše usínám,
Hmi7 E A
praskla mi kšanda a s výkřikem řvouce
Hmi7 E A
píchnul mě kaktus a co z toho mám?
Ref:
C#mi Cmi Hmi C#mi Cmi Hmi
Ua ua pá ...
Pod naší palmou, hned vedle plotu,
kousíček stranou velbloud tam stál,
únavou zlomen cucal si botu,
pil vodu slanou a hrozně řval.
Ref:
Ua ua pá ...
Pouštím se, pouštím vyprahlou pouští,
se mnou můj přítel, přítel dromedár,
štěstí nás čeká ukrytý v houští,
ádios, milá, já jedu dál.
Ref:
Ua ua pá ...
Afrika
Ami E 7
1. V Africe, tam tece Nil, tam je zvirat plno,
Ami
tam se jednou provalil prusvih jako Brno,
A 7 Dmi
slon to byl, kdo hloupe rek':"Svet je pred potopou,
Ami E 7 Ami
zirafak ma romanek, s kym? No s antilopou!"
Ami
R: A hnedle sum a hnev a zlost, jen papousek rek':"Tak uz dost,
E 7 Ami
tenhle zirafak je kral, krk dlouhy ma, on vidi dal."
2. Bude zetem antilop, on, a kdeze zetem,
i kdyz se mu tvrdilo, ze rovnost vladne svetem,
antilopam zda se byt povyseny velmi,
tak ti dva sli radsi zit kam? No mezi selmy.
R:
3. Kriceli:"Je rohata!", zirafak prask' fousy
a rek':"Dnes uz vsechna zvirata rovnopravna jsou si,
kdyz ji vsak me okoli nebude mit rado,
rikejte si cokoli, ja opoustim stado!"
R:
4. V Africe, tam tece Nil, ale ted i slzy,
tata zirafak se zpil, matku zivot mrzi,
neplati uz zakony, a to v zadnem smeru,
kdyz ten fesak bizoni vzal si jejich dceru.
R: Zirafak to proflak', mylil se, jo, tak jak tak,
ale nejvic ten, kdo rval:"Krk dlouhy ma, cimz vidi dal!"
African Peanut Soup
Total carbs: 57 g
1 T. vegetable oil
1 whole garlic clove, chopped
1/3 cup tomato paste
2/3 cup creamy peanut butter
1/8 tsp. cayenne
4 cups chicken or vegetable broth
In a saucepan heat oil over moderate heat until hot but not
smoking and cook garlic, stirring, until golden, about 1
minute. Add tomato paste, peanut butter, cayenne, and 1/4
cup broth and stir until smooth. Stir in remaining 3 3/4
cups broth and simmer, covered, stirring occasionally, 10
minutes. Simmer soup, uncovered, 10 minutes, or until oil
floats to the surface, and skim oil.
Labels: jidlo
• Historie lidstva; přeložila Vlasta Hezounová
Vydavatelstvo Slovart, Bratislava 1992
• Africká minulost; Basil Davidson
vydalo nakladatelství Orbis v roce 1972
• Afrika; Ctibor Votrubec
vydal Albatros, nakladatelství pro děti a mládež, v Praze roku 1977
• Dějiny Afriky 1; Ivan Hrbek a kolektiv
nakladatelství Svoboda, Praha 1966
• Dějiny Afriky 2; Ivan Hrbek a kolektiv
nakladatelství Svoboda, Praha 1966
• Afrika; Jocelyn Murray
Nakladatelský dům OP, spol. s.r.o., 1994
• Afrika, život a smrt zvířat; Josef Vágner
Nakladatelsví Svoboda, Praha 1987
17. Záver
Právem můžeme Afriku nazývat světadílem protikladů. Na jedné straně má rozsáhlé bezútěšné, pusté končiny, na druhé straně jsou v ní krajiny malebné, svěží a krásné. Některé oblasti, jako Sahara a Kalahari, jsou takřka neobydlené pouště, kdežto údolí Nilu, Ruanda, Burundi a Nigérie jsou osídleny až překvapivě hustě. A neméně veliké rozdíly jsou i ve způsobu života. Nejmodernější technika dvacátého století se v Africe stýká s prostotou kamenné doby.
Bezné dekorativní umení
Všude v Africe se pletou krásně zdobené košíky. Vyřezávají se nádoby a podnosy; korálky a dráty vytepanými do rozmanitých vzorů se zdobí stolce a sedátka. Také náušnice, náhrdelníky a náramky z kovu, dřeva nebo korálků jsou velmi ceněny pro svoji krásu. Zdi domů z hlíny někdy slouží umělci místo plátna a bývají pokryty kresbami a malbami. Tkané látky často zdobí v různých vzorech vetkaná barevná vlákna. Jednobarevné látky se zdobí tak, že se na ně namaluje obraz nebo vzorek voskem a pak se obarví. Vosk zabrání barvě aby se vsákla do látky, takže obraz či vzorek má původní barvu látky, zatímco okolní materiál barvu vstřebá.
Africké masky
Členové tajných společností v mnohých částech Afriky používali při svých tanečních obřadech různé masky. Ty patří k nejnápadnějším a nejkrásnějším uměleckým předmětům v celé Africe. Někdy byly vyřezány ze dřeva a vymalovány, jindy zhotoveny z kůže, napnuté na dřevěný rám. Visela z nich dlouhá roucha z látky, trávy nebo lýka, která zakrývala celou postavu, aby děsila diváky.
Předměty používané v domácnostech králů a náčelníků - stolce či trůny, židle, opěrky hlav, mísy, poháry, podnosy - jsou velmi pěkně zdobeny. Ze slonoviny a kostí se vyřezávaly malé předměty - lžíce, malé misky, trubky, náramky.
V Některých částech Afriky se různé potřeby pro domácnost a figurky vyřezávají z měkkého kamene, zvaného mastek. Jinde se naučili používat k výrobě předmětů kovy, například bronz. Ty pak byly velice cenné a určené proto hlavně ně pro vládce nebo k náboženským obřadům.
Africké socharství a rezbárství
Nejstarší známé africké sochy (mimo Egypt) jsou hlavy z vypalovaného jílu (terakota), nalezené kolem dnešní vesnice Nok v severní Nigérii. Představují hlavy a postavy lidí a zvířat a pocházejí z doby asi před 2000 lety. Figurky z vypalovaného jílu jsou měně běžné než dřevořezby, které se nacházejí všude, kde jsou lesy, poskytující dostatek dřeva. Jinou formu umění představují vyřezávaná tělesa bubnů, zhotovená z kmenů stromů
Nejstarsí africké umení
I když lidé nejvíce znají sochy a dřevořezby, nejstarší známé africké umění představují kresby a malby na hladkých skalách, nacházející se v jeskyních a skalních úkrytech. Tisíce jich byly nalezeny v centrální Sahaře, mnoho je jich v jihozápadní Africe a několik na dalších místech.
Značná část těchto jeskynních kreseb znázorňuje lovce, štvoucí divokou zvěř, jiné zase pastevce s jejich dobytkem. Tyto kresby a malby se nacházejí hlavně v suchých horských částech Afriky, kde jsou i dnes lov a pastevectví důležitým zdrojem obživy. Nejstarší saharská skalní kresba vznikla asi 5000 let př.n.l. Tyto kresby a malby dokazují, že Sahara byla kdysi travnatou oblastí a pouštní písky se rozšiřovaly postupně na sever a na jih.
Africké výtvarné umení
Afričané často zdobí předměty, které dennodenně používají ve svých domácnostech, např. mísy, talíře nebo poháry. Zhotovují také předměty, používané při bohoslužbách, které jsou oceňovány pro svůj vzhled. V některých společnostech - hlavně v těch, které mají krále nebo náčelníka - se některé předměty, např. hlavy nebo postavy lidí či zvířat modelují pouze pro jejich vzhled.
A tak na jedné straně bylo několik vyspělých evropských metropolí, na druhé straně zaostalé a koloniální africké země, jimž nepřekonatelné překážky bránily rozvoji. Aby ještě víc upevnily své africké panství, omezovaly vládnoucí země i základní demokratická práva Afričanů a vytvářely policii, armádu a soudy k potlačování domorodců, hlásaly a uplatňovaly rasovou nadřazenost Evropy nad Afrikou.
Zároveň však sílil odpor afrického lidu v jednotlivých koloniálních a závislých zemích. Ale až po druhé světové válce se podařilo africkým zemím získat postupně nezávislost, především v roce 1960, kterému se proto říká rok Afriky.
Evropané byli tedy skoro všude vytlačeni , pokoušeli se znovu Afriku získat a udržet si alespoň v některých zemích hospodářské pozice, hlavně pomocí nové černé buržoazie, ale bez úspěchu.
