Anglický národ prosazoval konstituční svobodu a svobodu obchodu; německý národ vědu a filosofii; románské národy prosazovaly literaturu a umění a ostatní rasové skupiny usilují, každá svým způsobem, o rozvoj svého specifického poselství, svého specifického ideálu, který pomůže dovést svět blíž a blíž oné dokonalosti lidského života, po níž všichni toužíme.
Stejně jako Blyden má Du Bois za to, že „některé z velkých ras dneška - zvláště černošská rasa - ještě nedaly civilizaci plné duchovní poselství, které jsou s to dát"Aby byla funkce černé rasy naplněna, volá Du Bois po sjednocení všech černochů pod společným ideálem, přičemž američtí černoši musí setrvat ve svém odlišení od bílé většiny a vyvarovat se pohlcení touto většinou:Pro uskutečnění těchto cílů potřebujeme rasové organizace: černošské vysoké školy, černošské noviny, černošské obchodní organizace, černošskou školu literatury a umění a intelektuální středisko, pro všechny tyto výtvory černošské mysli, které můžeme nazvat Černošskou akademií.
Du Bois získal velkou popularitu zejména mezi afro-americkou populací a organizace a instituce zabývající se výzkumem americké černošské kultury se dodnes dovolávají jeho odkazu. Na druhou stranu bylo jeho myšlení podrobeno ostré kritice ze stran afrických i amerických intelektuálů. Kritika se týká zejména pornu „rasy" a rasismu obsaženého v díle Du Boise a dalších autorů, kteří tuto terminologii používali.
Nejostřeji vystoupil proti „iluzi rasy" ghanský myslitel, působící v současné době ve Spojených státech (viz též kapitola „Profesionální filosofie"), Kwame Anthony Appiah. Appiah napadá samotnou možnost dělení lidstva na rasy. Napadá pojem rasy v biologickém, ale i v sociohistorickém smyslu, který analyzuje jako odvozený od biologického: „Jen proto, že již jsou k sobě svázány, mohou příslušnicí určité rasy v různých dobách vůbec sdílet nějaké dějiny."
Pouhé tělesné rozdíly
by ve skutečnosti nedefinovaly a nevysvětlily hlubší rozdíly - soudržnost a trvání těchto skupin. Hlubší rozdíly jsou duchovní, psychické rozdíly - nepochybně založené na rozdílech tělesných, avšak nekonečně je přesahující. Síly, které poutají dohromady teutonské národy, jsou tedy jednak jejich rasová identita a společná krev; jednak, a významněji, společné dějiny, společné zákony a náboženství, podobné myšlenkové zvyklosti a vědomé společné usilování o určité životní ideály. Celý proces, který sloučil tato rasová odlišení, byl růst a hlavním charakteristi
kem tohoto růstu byla diferenciace duchovních a duševtó^ltjzdl** lů mezi velkými rasami a začlenění tělesných rozdílu Během tohoto rozrůznění došlo každé rasové společentí hlavního určení
Labels: filosofie
dějiny
Když se obrátíme ke skutečným dějinám, nemůže být pochyb o velkém, ne, univerzálním rozšíření myšlenky rasy, ducha rasy, ideálu rasy a o jeho účinnosti jako nejrozsáhlejšího a nejdůmyslnějšího vynálezu pro lidský pokrok. Vidíme faraóny, Caesary, Touissanty a Napoleony dějin a zapomínáme na rozsáhlé rasy, jejichž pouhými zosobněnými výrazy byli.
Du Bois shledává v dnešním světě osm hlavních ras (Slované, Teutoni, Angličané ve Velké Británii a Americe, románské národy, černoši v Africe a Americe, Semité, Indové a Mongolové, tj. žlutí Asiati). Mezi těmito rasami jsou tři čisté barvy: bílá (Angličané a Teutoni), černá (černoši) a žlutá (Mongolové), ostatní vznikly míšením (např. Slované míšením Mongolů a Teu-tonů). Avšak rozlišení mezi rasami se nesmí zakládat pouze na fyzické typologii.
Labels: filosofie
Du Bois
pojednává podobnou problematiku jako Blyden a podobným způsobem. Oproti Blydenovi zdůrazňuje vůdčí roli, které by se měl ujmout americký černoch při uplatnění afrického ideálu při rozvoji moderní civilizace. Uznává odlišnost jednotlivých ras, přičemž upřesňuje význam pojmu rasa ve smyslu dějinného a kulturního společenství, které sdílí také základní filosofickou orientaci.
Co je tedy rasa? Je to rozsáhlá rodina lidských bytostí, obvykle jedné krve a jazyka, vždy se společnými dějinami, tradicemi a sklony, které vědomě i nevědomky společně usilují o dosažení jistých více či méně jasně chápaných životních ideálů.
Rasové rozruznění je podle Du Boise základním faktem patrným z pohledu na světové dějiny a rasová příslušnost dalekosáhle ovlivňuje vývoj lidstva.
Labels: filosofie
Hlavní Blydenova díla jsou:
A Vindication of the Afričan Race. Being a brief examination of the arguments in favour of Afričan inferiority. With an Introduction by Alexander Crum-mel (Monrovia 1857) a Christiani ty, Islám and the Negro Race (Londýn 1887)50.
Koncem 19. století se se sloganem „Afriku Afričanům" rozhořelo panafrikanistické hnutí. Anglický pastor J. Booth napsal francouzsky a anglicky pojednání L'Afrique aux Africains (1896), Africa for the Africans (1897), čímž přispěl k rozšíření tohoto hesla. Avšak především je panafrikanistické hnutí spojeno se jménem Marcus Aurelius Garvey (1887-1940). Pokusil se o uskutečnění myšlenky přepravit všechny černé Američany do Afriky. Cílem jeho cesty byla Libérie, kam byli již v průběhu 19. století dopravováni otroci osvobození Angličany z portugalských otrokářských lodí. V letech 1919-1921 získal Garvey pro tyto účely 10 miliónů dolarů a jeho hnutí mělo roku 1923 přes 6 miliónů příznivců, ale jeho úsilí ztroskotalo kvůli vnitřní politice prezidenta Kinga v Libérii51.
Na tyto myšlenky navázal a teoreticky je rozpracoval černý Američan William Edward Burghardt Du Bois (1868-1963). Byl jedním z hlavních organizátorů prvního a druhého panafric-kého kongresu a založil „National Association for the Advance-ment of Colored People" (NAACP). Na sklonku života přesídlil do Akkry a přijal ghanské občanství.
Labels: filosofie
Přirozenost
určuje druh stromu, prostředí určuje kvalitu a kvantitu ovoce. Chceme, aby bylo černochovo oko a ucho cvičeno kulturou, aby mohl vidět jasněji, co vidí, a slyšet zřetelněji, co slyší. Chceme, aby byl obklopen vlivy z cizích zemí, aby podporovaly rozvoj jeho latentních mocností a přenesly potencialitu jeho bytí v praktickou nebo skutečnou působnost. Má schopnosti a nadání, které svět potřebuje, avšak ze kterých se nebude těšit, dokud se černochovi nedostane slušného a normálního učení. Každá rasa je obdařena zvláštním talentem a velký Stvořitel je až do krajnosti bdělý nad individualitou, svobodou a nezávislostí každé z nich. V hudbě univerza bude mít každá jiný zvuk, kterého je však třeba v této velkolepé symfonii.
Povšimněme si dobře této metafory „orchestru". Uvidíme, že to bude oblíbený příměr L. S. Senghora, hlavního protagonisty hnutí néghtude.
Labels: filosofie
absolutní nebo esenciální nadřazenost
na jedné straně a absolutní nebo esenciální méněcennost na straně druhé. Jedná se o otázku rozdílu nadání a rozdílu určení. Sebevětší množství učení nebo kultury neudělá z černocha Evropana; na druhé straně, žádná absence učení nebo nedostatek kultury neučiní z Evropana černocha. Tyto dvě rasy se nepohybují po stejné dráze, s nezměrným odstupem od sebe, nýbrž na paralelních liniích. Nikdy se nesetkají na rovině svých činností, tak aby se shodovaly v schopnostech nebo ve výkonech. Nejsou identické, jak někteří myslí, nýbrž nerovné; jsou odlišné, avšak rovné; myšlenka, která není nikterak neslučitelná s pravdou Písma, že Bůh stvořil z jedné krve všechny lidské národy.
Tato odlišnost je vrozená a vnější vlivy ji mohou rozvinout nebo omezit, nikoli však zásadně změnit. Přesto je potřeba rozvíjet schopnosti Afričana a umožnit mu plné rozvinutí jeho schopností:
»
Labels: filosofie
Na černou rasu ještě úloha
- specifická úloha -, kterou sehraje v dějinách lidstva, čeká a africký kontinent bude hlavním dějištěm její působnosti. Chyba, kterou Evropané často dělají, když se zamýšlí nad zlepšením černochů a budoucností Afriky, je v předpokladu, že černoch je Evropan v zárodku - v nevyvinutém stádiu -, a že až se bude těšit výhodám civilizace a kultury, stane se jako Evropan; jinými slovy, že černoch je v téže linii pokroku, na téže dráze, jako Evropan, pouze nekonečně pozadu.
Blyden polemizuje s pohledem na Afričana jako na dítě a do-chází k osobité teorii ras:
Tento pohled se drží předpokladu, že obě rasy jsou povolány k téže práci a že jsou si podobné v možnostech a v konečném vývoji, že černoch pouze potřebuje prvek času, aby se za jistých okolností stal Evropanem. Avšak podle našeho názoru nejde mezi těmito dvěma rasami o otázku méněcennosti a nadřazenosti.
Labels: filosofie
Inteligentní černošský cestovatel
v cizích zemích se setká se čtyřmi typy Evropanů. Zaprvé, ti, kteří jsou profesionálně filantropičtí. Ti upadnou při pohledu na černocha do extází ohledně tohoto „člověka a bratra" a podstoupí všechno možné nepohodlí, aby dokázali tomuto nešťastnému členu lidského pokolení, že věří, že Bůh stvořil z jedné krve všechny lidské národy atd. Druhý typ sestává z těch, ve kterých při pohledu na černocha vzkypí veškeré jejich pocity zášti, nenávisti a všechna zloba a kteří se chopí každého prostředku a využijí každé příležitosti, aby dali průchod svému vehementnímu nepřátelství. Třetí typ na černocha shlíží
s opovržlivou lhostejností a nesnaží se projevit ani přízeň ani nechuť, ať jsou jeho zásluhy nebo přestupky jakékoli. Čtvrtý typ sestává z těch, kteří s ním jednají, jak by jednali s bělochem téhož stupně kultury a chování, zakládajíce své chování výlučně na intelektuálních nebo morálních kvalitách onoho člověka. Pro kultivovaného černocha je, ovšem, nejzajímavější setkávat se s posledním typem, a kdyby měl volbu mezi prvním a druhým typem, vybral by si ten druhý.
Taková klasifikace přístupů bělochů k „barevným" etnikům je ve skutečnosti platná dodnes.
V Blydenově díle je patrná jistá idealizace Afriky a původních afrických domorodců. Tato idealizace se stala konstantou různých hnutí za duchovní emancipaci černé rasy a přetrvávala až do dosažení nezávislosti v šedesátých letech 20. století. Její součástí bylo mimojiné také zdůrazňování africké jinakosti a svébytnosti.
Labels: filosofie
Se sžíravým humorem napadl přístup mnohých Evropanů k Afričanům:
The intelligent Negro traveller in foreign lands comes across four classes of Europeans. First, the class who are professionally phi-lanthropic. These, at the sight of the Negro, go into ecstasies over this 'man and brother,' and put themselves to all sorts of incon-venience to prove to this unfortunate member of the human race that they believe God hath made of one blood all nations of men, &c. The second class is composed of those who, at the sight of the Negro, háve all their feelings of malice, hatred, and all unchari-tableness excited, and who adopt every expedient and avail themselves of every occasion to give exhibitions of their vehement an-tagonism. The third class regard him with contemptuous indiffe-rence, and care to exhibit neither favour nor dislike, whatever his merit or demerit. The fourth class consists of those who treat him as they would a white man of the samé degree of culture and be-haviour, basing this demeanour altogether upon the intellectual or moral qualities of the man. To the cultivated Negro, of course, the last class is the most interesting to meet, and if he had his choice between classes first and second, he would choose the second.46
Labels: filosofie
V Libérii
psal díla obhajující rovnost černé rasy Edward W. Blyden (1832-1912). Narodil se na ostrově Svatého Tomáše na Antilských ostrovech a v roce 1851 se usadil v západní Africe. Svého mimořádného vzdělání nabyl téměř výhradně samostudiem. Ukazoval vliv obchodu otroky na duchovní i materiální zaostalost Afriky a volal po nápravě této dějinné křivdy. Pranýřoval předsudky, které si svět o Afričanech vytvořil, a podněcoval snahy o poznání duchovního světa afrického člověka a především vlastní úsilí Afričanů o poznání sebe sama:
Pouze černoch bude s to vysvětlit černocha zbývajícímu lidstvu. Studium africké psychologie v evropském světě je doposud pouze v plenkách. Ještě nepovstal v intelektuálním světě žádný Roderick Murchison, aby stanovil s jistou určitostí povahu mentální krajiny černocha. Žádný profesor Halí dosud nezahlédl vzdálený satelit jeho génia. Livingston se dostal zatím nejblíže k naplnění úkolu takového filosofa.
Labels: filosofie
v dnešní Ghaně
do Německa se dostal jako dítě, roku 1708 byl podle ritu Lutherské církve pokřtěn. Vystudoval na univerzitě v Halle práva, později medicínu a psychologii na univerzitě ve Wittembergu, kde získal roku 1730 titul „mistra filosofie a svobodných umění". Na obou těchto univerzitách a na univerzitě v Jeně také přednášel. Podle pozdějších dokumentů působil koncem svého pobytu v Německu jako státní rada na královském dvoře v Berlíně. Kolem poloviny století se navrátil do Afriky a z roku 1782 pochází zmínka o holandském lékaři Davidu Hen-rim Gallandetovi, který potkal zhruba padesátiletého Ama roku 1753 v Aximu, kde žil poklidně poustevnickým životem a těšil se pověsti jasnovidce.
Své spisy psal latinsky a jeho hlavní díla jsou: Dissertatio Inauguralis de jure Maurorum in Europa (1729), text, který dosud nebyl nalezen; Dissertatio de humanae mentis apatheia (1734); spis Tractatus de arte sobrie et accurate philosophandi (1738) o 208 stránkách; musíme zmínit ještě pojednání Disputa-tio philosophica continens ideám distinctam eorum quae com-petunt vel menti vel corpori nostro vivo et organico, stručné shrnutí De humanae mentis apatheia o 16 stránkách, které napsal pod Amovou záštitou jeho student Johannes Theodosius Meiner a 29. května 1734 jej před Amem obhájil.
Amovo dílo dosud není prozkoumáno. Jisté návaznosti se mu dostalo v Nkrumahově díle Consciencism (1964, přepracované vydání 1970)44, kde jsou v Nkrumahově polemice proti idealismu jisté narážky na De humanae mentis apatheia, avšak výra.
Přehled africké filosofie
Počátky africké filosofie
Zájem o africkou filosofii se rozvinul především v 20. století. Avšak již z 18. a v 19. století můžeme jmenovat několik jmen filosofu a politických myslitelů, kteří se zajímali a nemalou mírou zasloužili především o zrovnoprávnění a duchovní probuzení Afričana postiženého staletími otroctví a ekonomického vykořisťování jeho kontinentu42.
V letech 1730-1740 působil na univerzitách v Halle, ve Wit-tembergu a v Jeně africký filosof Anton-Wilhelm Amo, který se též později podepisoval Amo Guinea-Afer nebo Amo Guinea-Africanus43. Pocházel z města Axim v Guinejském zálivu
K tomu více viz W. E. Abraham, The Mind ofAfrica, The University of Chicago Press, Chicago 1962, str. 126 a další, kde jsou popsány osudy několika afrických otroků, kteří si v Evropě vydobyli uznání za svou literární činnost.
Srv. Paulin J. Hountondji: „Un philosophe africain dans I'Allemag-ne du XVIir siěcle: Antoine-Guillaume Amo", in: Paulin J. Hountondji, Sur la „philosophie africaine".
Labels: filosofie
